Ve vinohradské faře, o kterou se stavitelé hádali, si dnes hrají děti

Jan Hus upřel pohled kamsi do dáli, Žižka se raději natočil pravou stranou tváře, na které má přes oko černou pásku. Tohle zavánělo ostudou, kterou lépe nevidět! Komenský by se na to asi nejraději také nedíval, jenomže musel. Byl stejně jako Hus a Žižka namalovaný, ale ke své smůle tak, že ať člověk koukal na malý lístek papíru z kterékoliv strany, Komenský mu vždy hleděl do očí.

Velikáni našich dějin zdobili svými malovanými portréty drobné kartičky - stvrzenky za milodary, které členové Českobratrské církve evangelické dávali svému sboru na pražských Královských Vinohradech. Hus byl za deset krejcarů, Žižka za padesát a Komenský za zlatku. Peníze darované od srdce však měly srdce farníků znesvářit. Pět let před koncem 19. století se sbor usnesl, že v Koperníkově ulici koupí zahradu zvanou Kozačka a nechá na ní vystavět novou faru. Stavět chtěl bratr Dvořák, člen sborového staršovstva a majitel stavební firmy. To samé chtěl i stavitel Červenka. A bylo zaděláno na maléry.

Ze soutěžních návrhů byl vybrán projekt Červenky. Jenže ten se nelíbil faráři Kašparovi, který vypracoval svou vlastní dispozici nové stavby. Červenka ji pak ochotně překreslil. Stavovská hrdost je jistě vážná věc, ale kšeft je kšeft. Dvořák se však nevzdával a z vlastní iniciativy zhotovil konkurenční projekt včetně rozpočtu. Rozhodne farář Kašpar?
Kdepak, farář nerozhodl nic, neboť onemocněl. Plány na novou faru nakonec nakreslil Edvard Sochor, který se soutěže neúčastnil. Inu, když se dva perou, staví faru ten třetí.

Když na podzim roku 1900 začal sbor faru užívat, přibyl do kroniky tento zápis: „Každá stavba, jak zkušenost učí, jest pro církevní sbor úkolem nesnadným, skoro by se mohlo říci kamenem úrazu. Tak veliká jest tu příležitost k různým pokušením a pohoršením, jež nepřítel na pole srdce jako koukol, a to bohužel ne bez výsledku rozsévá!“

Kdo se na budovu fary dívá nezatížený sto let starými sborovými půtkami, vidí příjemný patrový dům s mansardovou střechou inspirovaný prvky románské architektury. Ostře špičatý štít v průčelí je doplněný přízemními klenutými okny zasazenými do jednoho velkého oblouku. Po stranách pak štít lemují vysoká obdélníková okna usazená v lizénách z režných cihel. Historizující styl byl pro Sochora typický. Tento architekt, který se specializoval na studium gotiky ve Francii, Anglii a Španělsku, střídal ve své tvorbě neoromantismus s barokní a secesní inspirací.

Dnes patří dům mateřské škole a je plný dovádějících dětí. Jako by se po vší té ostudě naplňovala slova: Nechte maličkých přijít ke mně. A vy, dospělí, se běžte o stavební zakázky hádat někam jinam.

JAK SE TAM DOSTAT

Nejbližší zastávkou tramvají 4 a 22 je Jana Masaryka. Od ní se vydáte stejnojmennou ulicí směrem k parku Gröbovka do Koperníkovy ulice.