Je snad jinde krásněji?

Pouhé čtyři kilometry patří k jedné z nejúchvatnějších scenerií u nás, a to přesto, že tudy už dávno po obou březích jezdí vlaky a vede silnice.

Přírodní krásy však nejsou jedinou vnadou této krajiny, jak by možná vyjádřil Karel Hynek Mácha, kterému okolí Litoměřic nebylo cizí. Právě tady se v sadech na stráních rodí spousty ovoce, však jsme v Zahradě Čech. A o žernoseckých vinicích mluví s uznáním milovníci kvalitního vína. 

Z deseti obcí, které se v roce 2000 spojily v mikroregion Porta Bohemica, jedině Malé Žernoseky leží na levém břehu Labe. Hlinná, Kamýk i Miřejovice, Malíč, Michalovice jsou obce "horalů“. Zbývající Libochovany, Píšťany i Žalhostice s Velkými Žernoseky nalezneme nedaleko břehu řeky.

Smetanovy líbánky
Je 10. červenec 1860. Šestatřicetiletý Bedřich Smetana se podruhé žení, tentokrát s ani ne dvacetiletou Betty Ferdinandiovou. Po životním otřesu, kdy už nedojel z Göteborgu do Čech s umírající manželkou Kateřinou, kterou tolik miloval, se zdá, že přicházejí lepší časy. Zatím netuší, že se z novomanželky žel nevyklube ideální žena pro stárnoucího genia. Před cestou zpět do Švédska se dvojice rozhodne pár dnů strávit "na svatební cestě“ právě tady v Kamýku v Českém středohoří. Bettina starší sestra se sem provdala za doktora Ottu Pollaka, který je nájemcem zdejšího zámku. S jeho jménem se tady setkáme častěji. O dva roky později panství koupí. Smetanovi tady pobyli asi čtrnáct dní a mistrovo okouzlení krajinou je zřejmé i z kreseb, které lze spatřit v pamětní světničce na obecním úřadě, otevřené v roce 1993. Památky obce připomíná naučná stezka Po stopách Bedřicha Smetany (Pamětní síň Bedřicha Smetany na úřadu v Kamýku je dostupná ve všední dny. O víkendu po domluvě u paní Jiřiny Drahorádové - tel.: 603 251 742.)

Ráj Emila Filly
"Škoda, že jsem nebyl na světě, když ty všechny kopce chrlily lávu a dýmaly čoud a země se třásla, hromy bily a dunělo to a praskalo - jen památka nám zůstala a celá krajina tou připomínkou žije. Nikde není na světě tolik krásy jako tady...“ napsal sugestivně velký obdivovatel Českého středohoří, malíř Emil Filla. Právě obraz Kamýku je datován 4. října 1952. Ve stejném roce vytvořil i Labe u Libochovan. "U nás je nejkrásněji,“ tvrdí i dnes Alena Balcarová, pracovnice rozvojového centra mikroregionu Porta Bohemica, jehož úřad tady sídlí. Její slova návštěvník rád potvrdí. Silnička šplhá k obci, jejíž název Kamýk ovlivnila právě ta nápadná čedičová skála viditelná zdaleka, respektive její staročeské pojmenování (velké kameny - kamýky).
Na jejím vrcholku se tyčí ruina hradu. Je volně přístupná a po stezce ji obejdete kolem dokola. Pozor ovšem, spadnout by bylo snadné. Oknem v hradbě vidíte do kraje na Radobýl (399 m). V dobách, kdy zde pobýval autor Prodané nevěsty, byla věž hradu pravděpodobně vyšší i zachovalejší. Ovšem právě doktor Pollak se pět let po návštěvě Smetanových podepsal na osudu hradu, když při stavbě pseudorenesanční budovy zámku - podle odborníků zbytečně - nechal zbourat část hradních zdí.

Tři panny nad řekou
Vstup do téměř půldruhé stovky metrů hlubokého kaňonu České brány střeží nad Velkými Žernoseky Kalvárie, vrch Tří křížů. Podle dávné romantické pověsti tři panny milovaly rytíře z Kamýku. Pak se však legenda utápí ve vysokých morálních hodnotách. Dívky, přísahavše si věčné přátelství, usoudily, že jen jediná mohla by ho míti za manžela, pročež vystoupily na skálu nad řekou, naposledy pohlédly ke Kamýku a svorně se vrhly do labských vln. Když rytíř o jejich smrti zvěděl, nechal postavit tři kříže, které na ostrohu stojí v kamenné zdi dodnes. Zda skutečně připomínají ušlechtilé panny, není známo, nejstarší jsou však zmiňovány už před třicetiletou válkou, v roce 1587. Když se sem "kozí stezkou“ vydrápeme, rozevře se pohled na celý kaňon i s loďkou brázdící hladinu řeky.
Z vedlejší stráně z Hrádku střežili labský kaňon pradávní Keltové. V Opárenském údolí na protějším břehu u Malých Žernosek bývala jedna z nejstarších kamenických "dílen“ na výrobu mlýnských žernovů, jak ostatně napovídá název obce. Kameny se přepravovaly i po řece do celé Evropy, což potvrzují archeologické nálezy.
Na místě bývalé keltské tvrze v lese postavil lesník lovosické vrchnosti Ondřej Waldman v roce 1759 jednoduchou kapličku. Je zasvěcena Panně Marii a v devadesátých letech minulého století ji místní s finanční pomocí lidí i z Moravy obnovili. Každoročně se sem v květnu pořádají poutě.

Býval tady rušný život
Druhá světové válka změnila život v dávných Sudetech k nepoznání. Také tady v kopcích v okolí Kamýku bývaly už v 15. století vinohrady. Zejména se na stráních až v Březnu rodily spousty ovoce. Dodnes zrají jabloně na podzim na loukách vysoko nad obcí. Proslavené byly i třešně a hrušky, jež se přepravovaly k Labi a po řece do Německa. Pamětníci připomenou ořechovou alej vedoucí do čtyři kilometry vzdálených Litoměřic. Také se tu pěstoval i zpracovával len a v Hlinné - byť v malém - se těžilo hnědé lignitové uhlí, což nevydrželo v konkurenci severočeské hnědouhelné pánve.
Po válce obyvatele postihl osud sudetských Němců. Dnes se stavení opět opravují a po letech stagnace lidí přibývá. V malebné Hlinné na počátku devadesátých let žilo sotva na šedesát obyvatel. Mezi opravenými domky jsou nápadné hrázděné stavby.
Z jedné strany obec chrání Holý vrch (577 m), z druhé hora Hradiště. První je přírodní rezervací, kde na jaře kvetou koniklece, s výraznými skálami. Nevedou sem cesty a přístup je na povolení Správy CHKO. Zato na Hradiště se dostaneme po turistické značce. Z vrcholku čedičové hory je skutečně daleký výhled. Pravděpodobně to byl důvod, proč tady už před naším letopočtem sídlili Keltové.

Krajina s dalekými obzory, z nichž nápadně vystupují shluky kopců, inspirovala řadu slavných umělců.
Snímek: Richard Grégr

Ledové království
Vrchů tohoto jména je v českých zemích několik. Plochý vrchol se ve staročeštině popisoval slovem plechý. Plešivec ve Středohoří už Němci nazývali Eisberg, a skutečně nejnápadnější je přijít sem v mrazivé zimě se spoustou sněhu. Zásluhou puklinového systému vyvěrá na některých místech teplý vlhký vzduch, který rozpustí sníh a na keřích i kamenech se usadí námraza. Podobný jev je známější na Boreči u Lovosic. V ledových jámách se hromadí těžší studený vzduch, který dlouho do jara drží led a firnový sníh. Podle staré pověry se ledu v jámě nesmí nikdo dotknout před svátkem sv. Jana Křtitele (24. 6.), jinak se nad Kamýkem rozpoutá krutá bouře. Místní sedláci znali i sílu zdejší vody. Už v roce 1838 věděli, že z plešiveckých pramenů, vyvěrajících v okolí kaple sv. Jana Křtitele, se nedá pít ani v horkém létě. Mají totiž stálou teplotu asi 6 °C. Dnes jsou podchycené jako zdroje pitné vody do vodárny.

Vraťme se v čase
Kaple sv. Jana Křtitele pod Plešivcem, u cesty mezi starými chráněnými duby, stojí odnepaměti - minimálně od roku 1551, kdy tady v květnu pohřbili majitele panství Viléma Kamýckého ze Lstiboře. Samota jí nesvědčila, a tak po třicetileté válce zadala Sylvie Kateřina markraběnka bádenská, urozená hraběnka z Caretto-Millesimo, novou stavbu. Barokní dílo možná vytvořil sám Giulio Broggio, jeden z Italů usazených v Čechách, který se synem stavěl v Litoměřicích a okolí. V roce 1993 byla znovu opravena.
Hraběnka v roce 1664 rozhodla, že každoročně na sv. Jana Křtitele tady farář od sv. Václava v Lovosicích odslouží mši svatou a pak on i jeho žáci dostanou najíst a napít, jak se sluší. A tak si představme, že jsme v Lovosicích v šest hodin ráno před sto padesáti, dvě stě lety, právě skončila mše v kostele sv. Václava a před procesím je pěkná vycházka. V Kamýku u křížku pod hradem vyslechneme německé kázání. U lesní kaple pak kázání české, přestože lovosický farář ne vždy češtinou tolik vládl. Tato tradice se už neobnovila. Dnes ke kapli dojde pár lidí leda po mši u kapličky na kamýcké návsi.

Chvála osamělých hor
"Znáš Říp, toho svéhlavce a odloučence, který opustil spolek blízkých hor...“ Když básník Václav Bolemír Nebeský, kterého ctila a nejspíše i milovala Božena Němcová, vyslovil tuto větu, možná se díval starou bránou na hradu Kamýk, anebo právě z Hradiště. Dlouhý pás hor defiluje v dáli, kde lze tušit Lovoš, Koštálov, Medvědici i Milešovku, a daleko před nimi k Litoměřicím pochodují téměř z roviny dva kopce. Ten první je Radobýl, "osudový vrch české poezie“. Právě odsud se kochal vyhlídkou v říjnu 1836 "turisticky“ založený básník Máje, Karel Hynek Mácha. A když vzplály v Litoměřicích stodoly, rozběhl se na pomoc...
Je to krajina přehledná, s dalekými obzory, ze kterých vystupují nápadné kupy jednotlivých kopců. Člověk záhy pochopí, proč umělecké vyjádření na obrazech Emila Filly či fotografiích Josefa Sudka má širokoúhlý formát. Za Radobýlem se tyčí Házmburk, Máchův Hanžburek. A daleko, daleko před nimi se v Polabské nížině vypíná ta nejbájnější kupa českých dějin. Při pohledu ze Středohoří jsou nápadné, že i legendární starořečtí zeměpisci na sever od řeky Ister neboli Dunaje zaznamenali nevysoké, ale výrazné Rhipaei montes, Řípské hory.

Víno na půnebí
Jižní svahy v okolí Velkých (ale i Malých) Žernosek, Kamýku a Žalhostic jsou mezi vinaři uznávaným pojmem. Lepší polohu pro pěstování vinné révy v Čechách nenajdete. Vinohrady tady existovaly nejspíše už v dobách sv. Václava. Ke dnešní slávě je však povznesli cisterciáčtí mniši, kteří sem přišli v roce 1251 z klášteru Mariazell v Altzelu u Míšně. To už střídali bratry z porýnského kláštera Steinfeld, které pozval král Vladislav II. kolem roku 1143. Během zhruba sto sedmdesáti let, které cisterciákům zbývaly do příchodu husitů, vybudovali rozsáhlé sklepy i rozlehlé vinice. Na svazích nad řekou na třech nejslavnějších vinicích (Mariánská stráň a Velká a Malá Vendula) se prý víno rodilo už v keltských dobách. Cisterciáci neváhali vytesat rozsáhlé sklepy ve skále, kde i dnes na ploše 2146 m2 vyzrává víno klasicky, v dubových sudech.
Sklepy propojuje na 275 metrů chodeb, lze tady i posedět a okoštovat.

Richard Grégr

Jak se tam dostat
Mikroregion Porta Bohemica leží co by kamenem dohodil od Litoměřic. Z Ústí nad Labem je to třeba do Velkých Žernosek podél Labe asi 20 km, z Prahy pak 80 km po dálnici D8. Vlakem se sem dostanete po trati č. 072, stanice Velké Žernoseky de facto leží v Žalhosticích. Mezi Malými a Velkými Žernoseky jezdí přívoz. Malé Žernoseky leží na trati č. 090.

Tip na výlet
Po břehu Labe vede mezinárodní cyklistická stezka, na kterou se napojuje Labská vinařská stezka. V roce 2001 vznikla dvacet pět kilometrů dlouhá cyklostezka z Libochovan přes Hrádek do Kamýku a přes Plešivec do Hlinné, odkud vyjedeme přes Kundratice na Varhošť s rozhlednou a vrátíme se přes Lbín, Miřejovice, Malič a Michalovice do Velkých Žernosek, případně výlet lze zakončit na druhé straně řeky v Malých Žernosekách, kam jezdí přívoz. Jedná se ovšem o obtížnou trasu s velkým převýšením, sjízdnou nejlépe na horských kolech. Odměnou jsou daleké výhledy i vědomí obtížnosti.

Kde se ubytovat
Kamýk
Ubytovna OÚ Kamýk: tel.: 603 251 742 (paní Drahorádová), kamyk@tiscali.cz  
Velké Žernoseky
Penzion Ludmila Brůžová: Velké Žernoseky 167, tel.: 416 747 149
Apartmány Žernoseckého vinařství: tel.: 416 747 128, 721 142 091, zervin@sendme.cz  
Turistická ubytovna: Velké Žernoseky 175, tel.: 604 563 499, 416 747 226 (záznamník)
Libochovany
Turistická ubytovna Labe: tel.: 416 746 135, ubytovna@libochovany.cz  

Informace
www.portabohemica.cz  
www.kamyk-obec.cz  
www.zernosecke-vinarstvi.cz  
www.malezernoseky.cz  
www.zalhostice.cz  
www.libochovany.cz  
www.malic.cz  
www.michalovice.com  
www.mirejovice.cz  
www.pistany.cz
www.nature.cz