Konec dubna je čas, kdy celé Nizozemsko slaví

Jestli existuje něco, na co jsou Nizozemci skutečně hrdí, tak je to královna a pak květiny. Květiny jsou pro většinu z nich vášní a často i byznysem. Královna pak uznávaným symbolem státnosti a samostatnosti země. Na konci dubna se pak slaví obé. Královniny narozeniny i příchod jara, ověnčený miliony květů. 

Při severomořském pobřeží chrání Nizozemsko jen pruh písečných dun. Kdysi tu byl bažinatý kraj, kde se ve velkém těžila rašelina, kterou se topilo ve městech. Až do 17. století se nic nedělo, ale pak moře najednou udělalo "chlamst" a zaplavilo území mezi městy Amsterdam, Leiden a Haarlem. To se Holanďanům nelíbilo a záhy přišli s nápadem Haarlemské jezero vysušit. Jan Adriaanszoon zvaný Leeghwater spočítal, že je třeba postavit 160 větrných mlýnů, aby mohla být voda odčerpána. Trvalo však dvě stě let, než se jeho plán realizoval, ovšem už za pomoci parních strojů místo síly větru.
Odčerpáním vody získali Holanďané pětadvacetikilometrový pobřežní úsek úrodných polí s písčitou humózní půdou, vysokou hladinou spodní vody a příznivým přímořským klimatem. Na něm se potom zrodila jedna z legend světového květinářství a slavná kapitola nizozemské historie: proslulé holandské plantáže tulipánů, hyacintů, krokusů a dalších květin. Dnes jsou to jedny z nejdražších pozemků v zemi.

Květiny jako droga
V 16. století byly tulipány oblíbené především v Turecku. Sultán Süleyman II. pro ně horoval tak silně, že to vzbudilo pozornost i u Evropanů. Rakouský velvyslanec v Cařihradu přivezl první cibulky do Vídně, kde se k nim dostal Carolus Clusius, tehdejší prefekt lékařské zahrady rakouského císaře. Když pak dostal nabídku, aby se ujal botanické zahrady v Leidenu, přivezl s sebou také tulipány.
Zpočátku byl tulipán považován spíše za drogu pro ty, "kdo mají k postelovým hrátkám větší chuť než schopnost", jak tehdy napsal neznámý autor. Brzy si ho ale Holanďané začali cenit pro jeho barevnost a rozmanitost. A člověk začal tulipány šlechtit do nebývalých tvarů i barev.
Během neuvěřitelně krátké doby pobláznily krásné tulipány nejen Holandsko, ale celou Evropu. Na počátku 17. století se rozpoutala doslova tulipánová hysterie. Za jednu jedinou cibulku druhu Místokrál zaplatil kupující čtyři vozy žita, čtyři tučné voly, osm prasat, dvanáct ovcí, 500 litrů vína, čtyři sudy piva, dva soudky másla, tisíc liber sýra a přidal ještě kompletní postel, štůček látky a stříbrný pohár.
Za jednotlivé exempláře nejžádanějších druhů, jako byl například červenobíle pruhovaný tulipán Semper Augustus, byli obchodníci ochotni zaplatit až tisíc guldenů, což byla částka, za niž se tehdy daly koupit tři domy.
To šílenství trvalo asi dvacet let a pak stejně rychle jako začalo, tak i skončilo. Velký krach nastal v úterý 3. února 1637, kdy se ceny tulipánů zhroutily. Mnoho rodin bylo rázem na mizině a jejich majetek se scvrkl na několik desítek tulipánových cibulek. Doby vášní a spekulací skončily a zbylo jen vytrvalé pěstování se spoustou ruční namáhavé práce.
Vyšlechtěny byly nádherné rostliny a jednotlivé druhy mají svá jména: obří tulipán je pojmenován po Darwinovi, jiné dostaly lyrická pojmenování, jako například Královna noci nebo Angelika, či získaly své jméno po známé osobnosti. Tak najdete mezi tulipány rostliny se jmény například Prezident Kennedy nebo Sir Winston Churchill.
Každé jaro ozdobí místní pole nepřeberné množství rozkvetlých květin, a aby toho nebylo málo, každoročně také vyráží z Noordwijku do Haarlemu průvod alegorických vozů zdobených samými květinami - ten letošní vyrazí v sobotu 26. dubna.
Slavnostní přestřihnutí pásky, jak jinak než zahradnickými nůžkami, zahájí proslulé květinové korzo. I policie doprovázející průvod na jeho pouti dostane květinový převlek. Bez mažoretek, pochodujících kapel a vonících alegorických vozů si tady jaro snad už nikdo neumí ani představit. V průvodu se objeví hasiči s nastrojenou stříkačkou, automobiloví veteráni i pozoruhodné květinové kreace na speciálních podvozcích. A přihlížející jen žasnou nad tím, co všechno se dá z květin vytvořit. Jednotlivé týmy se rok co rok předhánějí v nápaditosti i provedení svých květinových samohybů, a tak je průvod vždy jiný a znova překvapí diváky lemující jeho trasu.

Přípravy
Středa pravé poledne, to je okamžik, kdy se velké Hobaho haly v Lisse začnou plnit bednami květin a spoustou dobrovolníků, kteří přicházejí zdobit jednotlivé vozy. Nejdříve je ale potřeba na prsty přilepit náplastí drobnou minci, aby se snadněji daly zatlačovat drátěné spony, které drží květy na polyuretanovém podkladu. Místo vedle místa, květ vedle květu. Tak vznikají jednotlivé barevné plochy.
Celá akce se vlastně začíná připravovat už v prosinci, to se schvalují návrhy jednotlivých květinových kreací podle kreseb. V lednu začíná práce na modelech. Jejich základ tvoří ocelové konstrukce a rámy. Používá se také dřevo, karton, umělé hmoty. Na závěr se konstrukce vyplní polyuretanovou pěnou a ta se pak ořeže do konečných tvarů.
Pak teprve přijdou ke slovu ty stovky nadšenců, aby podle náčrtů zaplnily jednotlivé plochy květy patřičných barev. Tisíce květů se musí připíchnout ohnutým drátem na polyuretanovou plochu tak těsně vedle sebe, aby nebylo vidět nic jiného než záplavu barevných lístků.
Většinu květů používaných na barevné plochy dostanou pořadatelé od pěstitelů zdarma. Řezané květiny na zvláštní kreace, konstrukce, polyuretan, to vše jednotlivé týmy hradí většinou z darů sponzorů. Alegorický vůz Bruslařského klubu z Lisse přišel například na 1300 eur. Halami se nese intenzivní vůně, disko hudba i dobrá nálada. Pracuje se do dvou tří hodin do rána a další den znova a pak ještě v pátek.
Průvod alegorických vozů začíná tradičně na nábřeží v Noordwijku a pokračuje na Sassenhim, Lisse, Heemstede až do Haarlemu. Tady na cestě se teprve ukáže, jestli všichni svazovali, lepili, přibíjeli a zdobili pořádně a zda květinové aranžmá vydrží drncání vozů, vítr i případnou spršku deště. S jednou zastávkou na oběd tak průvod urazí téměř 40 km, a to všechny účastníky květinového korza čeká v Haarlemu ještě závěrečná noční oslava. Pak se vše uklidí a do dalšího jara tu budou květiny zdobit zase jen pole, zahrádky a truhlíky v oknech.

Kde lidé žijí na stromech
Třicátého dubna ovládne Amsterdam oranžová barva a v jeho ulicích se od rána rozjíždí grandiózní mejdan. Náhodný návštěvník by si možná na chvíli mohl myslet, že jde o demonstraci metařů oblečených do oranžových montérek, ale ve skutečnosti je to oslava státního svátku. Oranžovou barvou vzdávají Nizozemci hold své královně, která pochází z oranžského rodu. Snad každý tu oslavuje narozeniny královny a nejbouřlivější oslavy se konají každoročně právě v Amsterdamu.
Normálně poklidná atmosféra centra Amsterdamu ničím nepřipomíná skutečnost, že jde o velkoměsto. Počet kol v místních ulicích se odhaduje na 600 tisíc a společně s vodou v městských kanálech, zvaných grachty, ovlivňují bicykly asi nejvíce tuhle neopakovatelnou atmosféru. Množství vody a jízdních kol zatlačilo auta jaksi opticky do pozadí.
Amsterdamské grachty byly původně vystavěny k obranným účelům, osvědčily se také ale jako výhodné dopravní cesty, takže se jejich síť především v 17. století značně rozšířila. Grachty jsou volně napojeny na přístav. Každou noc se do systému kanálů napouští přesně vypočítané množství vody. Na kanálu Nordsee je přepad, který slouží k tomu, aby voda v kanálech nekolísala.
Jen tak je možné zajistit, aby miliony dřevěných kůlů, na kterých Amsterdam stojí, byly neustále pod vodou a neshnily. Pozemky, na nichž je město vystavěno, jsou vlastně bažiny a rašeliniště na blátivém a písčitém podloží. Od 15. století byly proto zdejší budovy stavěny na dlouhých kůlech ze skandinávských borovic zarážených do země. Díky kůlům je Amsterdam město, o kterém humanista Erasmus Rotterdamský s jízlivou nadsázkou napsal, že v něm obyvatelé žijí na stromech jako ptáci.
Stavitelé to tu nikdy neměli lehké. Stavby se řídily přísnými předpisy. Radnice určovala šířku a výšku domů a také kvalitu pálených cihel. Kdo neměl nejlepší cihly, nesměl stavět. Daně se vyměřovaly podle šířky průčelí domu. Proto je většina z nich úzká, vysoká a dlouhá. Velká okna zase odlehčují stavbu, aby se nepropadala do měkkého podloží. Řada domů na grachtech se naklání dopředu. Jejich fasády jsou záměrně na každém metru výšky nahnuty asi o půl centimetru do ulice. Důvod je jak estetický, tak praktický. Do úzkých domů se každý rozměrnější předmět musí vytáhnout pomocí kladky umístěné ve štítě, a tak se nakloněná fasáda neodře.

Největší mejdan je v Amsterdamu
Pak ale přijde 30. duben a je po klidu. Kačeny na grachtech pochopí, že tentokrát nestačí strčit hlavu pod vodu, a urychleně začnou opouštět město. Od rána ovládne celý Amsterdam oranžová barva a v jeho ulicích se rozjíždí mejdan na oslavu narozenin královny.
Ve skutečnosti se královna Beatrix narodila v lednu, ale to není zrovna ideální měsíc na pouliční slavnost. Když královna Juliana uvolnila nizozemský trůn své prvorozené dceři, ta si vybrala za den své korunovace 30. duben, den státního svátku slaveného na počest Julianiných narozenin. Zároveň rozhodla, že Den královny zůstane i nadále spojen s tímto datem a nebude přesunut.
Centrum města je už od předešlého dne zcela uzavřeno pro auta i hromadnou městskou dopravu. Ulicemi proudí davy lidí a jindy poklidné grachty jsou přeplněné loděmi všeho druhu. Ty slouží za plovoucí taneční parkety, bary i diskotéky. Popíjí se pivo a "oranje bitter" (jemný likér stylově oranžové barvy). Nemalý úspěch slaví také oranžáda - čerstvá šťáva vymačkaná přímo na místě z pomerančů.

Prodáte cokoliv
Vše začne už kolem osmé hodiny ranní, kdy zamíří většina dětí s rodiči do Vogel parku, aby si tu otevřeli svůj improvizovaný krámek nebo předvedli něco ze svého umění. Už královna Juliana vydala zvláštní dekret, který dovoloval všem lidem v království prodávat v tento den na ulicích cokoli a bez omezení. Ten nápad se setkal u Nizozemců doslova s nadšením. Malí, velcí, všichni se snaží něco prodat nebo nějak zaujmout. Většina prodavačů rozloží své zboží přímo na ulici nebo na trávě. Prodává se téměř všechno, co si lze jen představit. Staré hračky, šminky, klobouky, stužky do vlasů. Někdo prodává se zaujetím a smlouvá o ceny, jiný přinesl jen pár nepotřebných věcí a celý prodej je pro něj zábavou.
Mezi stánky s tím nejroztodivnějším sortimentem korzují davy lidí a všichni se očividně dobře baví. Mnoho návštěvníků Vogel parku jen posedává na sluníčku s všude přítomným pivem a poslouchá produkci řady těch, kteří se učí hrát na nějaký hudební nástroj. Den královny je pro ně často příležitostí k prvnímu veřejnému vystoupení.
S přibývajícím odpolednem se ovšem většina lidí přesune do ulic města. Na hlavních třídách a náměstích není k hnutí. Odhaduje se, že oslav Dne královny se v Amsterdamu účastní kolem dvou milionů lidí. O hudbu se starají jak živé kapely, tak diskžokejové. Hrají amatéři i profesionálové, slaví se na ulicích, v domech i na vodě. K večeru se vlády nad městem definitivně ujímá pivo a dav lidí za doprovodu kapel míří pomalu k nádraží a stanicím metra. Končí Den královny, zajisté jeden z nejoriginálnějších státních svátků na světě, a vrávorající postavy se už nyní jistě těší na příští oslavy.

Lumír Pecold