Herec Jean Gabin je dodnes nezapomenutelný

Když se objeví v některém z téměř stovky filmů, v nichž hrál, má divák většinou pocit, že tento statný chlapík nic nehraje, že prostě je - komisařem Maigretem, galejníkem Valjeanem, tulákem, trestancem či sympatickým gangsterem. A ač patřil francouzský herec Jean Gabin k nejpopulárnějším evropských hercům své doby, slávu z duše nenáviděl. Více než svou profesi miloval venkov, osamělé procházky, koně a moře. V něm také po smrti 15. listopadu 1976 našel podle svého přání místo posledního odpočinku.

"Je úžasné sledovat, co dokáže pouhým svraštěním obočí, pokrčením ramen či poklepáním prstů na stole," napsala už ve 30. letech minulého století o tomto tehdy začínajícím herci kritička Odette Pannetierová. A ač neměl žádnou odbornou průpravu, patří již jeho první filmy Pépé le Moko, Velká iluze, Člověk bestie či Nábřeží mlh ke zlatému fondu světové kinematografie.

Uzavřený venkovský chasník s mužnými rysy a uhrančivýma očima, který zběhl ze střední školy, totiž zdědil krásný hlas po matce, byl přirozeně inteligentní a měl smysl pro humor. I když po herectví sám nijak zvlášť netoužil, přistoupil na lest svého otce, kabaretního umělce, který ho přivedl na divadelní prkna. Po němž převzal i jeho umělecké jméno Gabin.

Narodil se totiž jako Jean Alexis Moncorgé 17. května 1904 v Paříži, kam jeho matka přijela porodit z nedaleké vesničky Mériel. Zpočátku hrál jako "Gabinův syn" malé roličky a "křoví", než uspěl se šansonem svého oblíbeného Maurice Chevaliera v konkurzu do slavného Moulin Rouge. Následovaly větší role, nejprve v operetě.

Poprvé před kamerou stál v roce 1929 v němém filmu. O rok později přišel film Každý má šanci, v němž se tančilo a zpívalo, a také první víceletá smlouva s filmovou společností. Pak už šel modrooký sympaťak z role do role, někdy jich zvládl za rok i pět. V roce 1940 ale opustil Paříž, protože se nechtěl podřídit kinematografii řízené německou okupační správou, a se svou druhou manželkou, tanečnicí Dorianou, odešel na jih.

O rok později ale překvapil tento samorostlý introvert přijetím nabídky z Hollywoodu, kam ho snad přilákala i, jak jinak než krásná žena. A nebyl to nikdo menší než samotná Marlene Dietrichová, s níž poté prožil pár vášnivých let. V roce 1943 se ale vrátil do Evropy jako poddůstojník osvobodit svou zem. Spíše než z vlastenectví to ale bylo kvůli kamarádům v první linii: "...nemohl bych se jim pak podívat do očí a stisknout ruce. Proto jsem odešel do té zkurvené války, i když jsem měl plné kalhoty."

Jako velitel tanku se zúčastnil bojů u Colmaru i závěrečné operace spojenců na Rýnu. Do osvobozené Paříže ale vjížděl tank bez Gabina, ten slavnostní přehlídku sledoval z okna hotelu Claridge, necítil se být oslavovaným válečným hrdinou.

Po válce vytvořil desítky filmových postav, z nichž za některé dostal cenu na MFF v Benátkách (drama Noc je mým královstvím či gangsterka Nesahejte na prachy) a na MFF v Berlíně (komedie Tulák Archimédes a drama Kočka). Objevil se i po boku Louise Funese, jehož ale příliš v lásce neměl, ve snímku Tetovaný. Mimořádný vztah měl s Alainem Delonem, s nímž natočil například drama Dva muži ve městě. Poslední film Svatý rok natočil Gabin krátce před svou smrtí.

Životem tohoto charismatického herce prošlo mnoho žen, jen s jednou ale vydržel celých 27 let (až do smrti). Krásnou modelku Marcelle Fournierovou si vzal v roce 1949 a tři roky nato spolu koupili venkovský statek, který Gabin opouštěl jen v čase natáčení. Měli spolu syna a dvě dcery, z nichž jedna nedávno vydala knihu Když už mít otce, ať je to Gabin.