Kyjovsko - Krajem vína a folklóru

Královské město Kyjov, ležící mezi pohořími Chřibů a Ždánického lesa, je jedním z největších turistických kouzel Slovácka. V centru zájmu cizích návštěvníků, často však nezvaných, se bohužel město Kyjov ocitalo i v minulých stoletích.

Kvůli své poloze stával Kyjov (v latinských textech nazývaný Kihove či Gaga, v německých Gaya) terčem nájezdů a válečných tažení. V roce 1284 ho dal král Václav II. opevnit palisádou, valem a vodním příkopem. Snad nejvíce město utrpělo v 17. století, kdy bylo několikrát vypáleno a vypleněno Tatary a kuruky. Jejich řádění je do značné míry příčinou toho, že Kyjov není na památky příliš bohatý. Přesto tu naleznete historické skvosty. A vedle nich i krásné přírodní scenérie, dlouhé lány vinic a tradice, vyšperkované lidovými tanci a písněmi.

Královské město

První písemná zpráva o Kyjově pochází z roku 1126. To se o něm hovoří jako o trhové vsi. O pár desítek let později už o něm archívní listiny mluví jako o městečku. To bylo v roce 1548 povýšeno na královské město.

Klenotem Kyjova je renesanční radnice pocházející z 16. století, k nejnavštěvovanějším místům v okolí potom patří barokní zámek v Miloticích s francouzským parkem a vinotékou. A další podstatná přednost z pohledu turisty? Celá oblast je protkána sítí pěších i cyklistických tras. A pokud si na toulkách Kyjovskem usmyslíte užít si posezení v některém ze záplavy vinných sklípků, určitě uspějete.

Ale Kyjovsko není jen venkov, nechybí zde ani rušné ulice Kyjova plné obchodů s nejrůznějším zbožím, sportovního zařízení pro letní i zimní vyžití. Odpočinout si můžete v některém z několika městských parků. Občerstvení vám poskytnou místní restaurace, vinárny nebo hostince, v létě ožívají venkovní zahrádky.

Uvnitř bran

Chloubou kyjovského centra je renesanční radnice. Nechal ji v letech 1561 až 1562 vybudovat tehdejší primátor Václav Bzenecký. Zdobí ji vysoká atika, nárožní arkýř a věž a na průčelích sgrafita. Můžete ji klidně brát jako pomník Václava Bzeneckého. Tento muž je asi nejvýznamnější postavou kyjovských dějin. Jeho aktivity vyústily až v úspěšnou žádost králi Ferdinandovi I. z roku 1548, čímž se dostalo královského slibu, že Kyjov nebude nikdy zastaven ani prodán. Tímto se stalo město městem královským. Život města se výrazně pohnul a primátor Bzenecký nechal vybudovat tři městské brány, sladovnu, přestavět pivovar, vydláždit náměstí, postavit mlýn, školu, jatka i zmíněnou dominantu města – radnici.

Za pozornost stojí i historická budova bývalého chudobince Dominika Jurovského, od třetiny 18. století sloužil jako útulek pro dvanáct zchudlých měšťanů. Nyní je zde základní umělecká škola. Ozdobou náměstí je Mariánský sloup Nanebevzetí Panny Marie, postavený začátkem 17. století z podnětu olomouckého kardinála Dietrichsteina jako poděkování městu Kyjovu za zachování věrnosti císaři Ferdinandovi II. v době povstání českých stavů.

Zajímavostí jsou i boží muka z doby napoleonských válek, která stojí v Čelakovského ulici. Příběh, kvůli kterému byly postaveny, neznáme, ale dovedeme si ho představit – boží muka se tradičně staví na místech neštěstí či utrpení.

Kaple sv. Martina se vypíná jako krásná kulisa nad zámečkem. Na jejím místě původně stával farní kostel sv. Martina. Kostel v roce 1638 vyhořel, byl přestavěn a později přeměněn na vojenské skladiště. Roku 1807 opět vyhořel a na jeho troskách byla vystavěna hřbitovní kaple sv. Josefa. Ze starého kostela se dochovala pouze věž se zvonicí. V roce 1994 přišlo přesvěcení a návrat k původnímu názvu sv. Martina.

Vlastivědné muzeum

Spolu s radnicí je nejstarší zachovalou stavební památkou zámeček. Od roku 1540, kdy ho nechal vystavět tehdejší pán Kyjova, moravský zemský hejtman Jan Kuna z Kunštátu, sloužil jako kde co. V průběhu staletí vyhořel, pak sloužil jako fara, koncem 19. století pro změnu jako kasárna pro kavalérii, pak jako domov městských obročníků – mezi něž patřil třeba i hrobník či metaři, a dokonce i jako nemocnice okresní nemocenské pokladny.

Kyjovské vlastivědné muzeum s kaplí sv. Martina. Sgrafita na fasádě muzea připomínají důležité události z historie Kyjova.
Snímek: Josef Havel

V roce 1911 dala kyjovská obec zámeček opravit. Z tohoto roku také pocházejí sgrafita, jejichž autorem je akademický malíř Jano Köhler. Letopočty na fasádě připomínají nejdůležitější data z dějin Kyjova a Köhler zde zachytil i vlastní podobu.

To už jsme ovšem v kyjovském muzeu. To zde sídlí už od roku 1928. Lákadlem hlavně pro nejmenší návštěvníky je pestrá sbírka vycpaných zvířat. Návštěvníci Vlastivědného muzea Kyjov ocení ovšem i expozice archeologické a etnografické a stálou výstavu Kyjov v minulosti a dnes.

Exponáty archeologické expozice s názvem Pravěk dokladují osídlení Kyjovska od starší doby kamenné až po osídlení Slovany. Druhou stálou expozicí je expozice etnografická, která byla otevřena v roce 1975 pod názvem Cesta slovácké vesnice od feudalismu k socialismu. Silně ideologická druhá část expozice seznamující veřejnost s dobou kolektivizace a budováním socialismu na vesnici byla v roce 1990 přeinstalována.

Nová část expozice navazuje na původní I. část věnovanou vývoji lidového oděvu s ukázkou základních krojových typů Kyjovska a ukázku interiéru slováckého domu – konkrétně jizby. II. část nabízí pohled do “dvora, kuchyně a ložnice”. Třetí expozice nese název Příroda na Kyjovsku.

Pro milovníky vína

Máte-li dost odvahy překonat ostych a oslovit obyvatele malebných vesniček na Kyjovsku, máte velkou šanci zavítat i do malých soukromých vinných sklípků. Ty jsou obklopeny vinicemi, které můžete s dovolením majitele poznat i zevnitř sklepení a ochutnat místní vína. Kde se doporučuje to zkusit? Bude toho trochu víc: Milotice, Kelčany, Vlkoš, Vracov, Ježov, Kostelec, Hovorany, Ratíškovice, Šardice, Vacenovice, Mutěnice...

Oblast, kam spadá Kyjov a okolí, nese stejný název – Kyjovská vinařská oblast. Patří k menším vinařským oblastem, jeho vinařství má již typický severní ráz, pod Ždánickým lesem a Chřiby ráz podhorský. Je tu kolem 450 ha vinic v 31 obcích a o révu pečuje přes tisíce pěstitelů. Vinařství se na Kyjovsku vyvíjelo odedávna svérázným způsobem. Hustota vinic tu bývala vysoká a měšťané z Kyjova je mívali nejen v bezprostřední blízkosti města, ale i ve vzdálenějších místech. Vzhledem k severnímu položení oblasti jsou pro Kyjovsko nejvhodnější ranější odrůdy révy, například Műller-Thurgau, Muškát moravský a Rulandské šedé. Patří sem i Ryzlink rýnský.

Kraj zaslíbený folklóru

V Kyjově se můžete setkat s ryzím, nefalšovaným folklórem, který si svůj obdiv našel nejen v tuzemsku. Především pak s bohatost kroje, kterým se pyšní jeho nositelé, a libé zvuky linoucí se z cimbálů a houslí, nenechají na sebe zapomenout. Kyjovský kroj je jeden z nejkrásnějších krojů. Je obdivován nejen u nás, ale po celém světě. V současné podobě představuje nádhernou souhru barev a drobných výšivek, které jsou předávány z generace na generaci. Dodnes se na Kyjovsku zhotovují lidové kroje, jejichž části vyžadují speciální výrobce. Zručnost vyšívaček a cit pro ornament je to nejdůležitější pro jeho zachování. Mladší a střední generace obléká kroj jen o významných příležitostech a v době konání místních zvyků (hody, dožínky, fašaňk...). Hlavními nositeli tradic jsou však členové národopisných souborů a cimbálových muzik, kteří udržují tradici nejen lidového oděvu, ale i krásných písní a tanců.

Stopy výtvarné činnosti lidových umělců jsou patrné na každém kroku. V období festivalů se pak většinou konají jarmarky, kde máte možnost zhlédnout výrobu a také nakoupit dárky – keramiku, vyškrabovaná vajíčka, výšivky na ubrouscích, figurky ze šustí, modrotisk, perníčky, řezbářské práce nebo třeba proutěné ošatky.

JOSEF HAVEL

(IN)