| Loket najdete jen pár kilometrů jihozápadně od Karlových Varů. Loket může trochu připomínat Český Krumlov. Schované uprostřed lesnatých kopců se město rozkládá na skalnatém ostrohu v meandru Ohře. Při pohledu na mapu nebo z výšky je vidět, že nebýt zhruba sto padesáti metrů pevné země z Lokte by byl ostrov - Ohře jej obkružuje opravdu důkladně, vytváří kolem města symbolickou smyčku. Historické centrum s kamennými uličkami a malebnými zákoutími pak také připomíná slavnější jihočeské město. Jenže tak o deset let nazpátek, kdy se z něj ještě nestala turistická velkovýrobna. V tomhle má Loket velkou výhodu. Přestože tu o návštěvníky nouze není, pořád zůstává poměrně neobjevený. Město skoupé na informace Objevit Loket, to vyžaduje trošku víc než jen koupit si pohodlně průvodce s přesně sestaveným harmonogramem prohlídky. V místním informačním centru můžete zakoupit drobnou keramiku, poměrně dost publikací o Karlových Varech, Chebu, dokonce i o Praze. Horší je to ovšem se samotným Loktem. K dispozici je jedna jediná útlá brožurka za dvacetikorunu, navíc čtyřjazyčná. Spíše k okolí a jeho legendám se pak váže velká kniha za tři stokoruny. Personál informačního centra je milý a ochotný, ale při poptávce po nějaké podrobnější publikaci o městě mu nezbývá než jen ten úsměv a smutné konstatování: "Víc toho bohužel zatím není." Něco, co nemají v informačním centru, mají o kus dál v hotelu Goethe: pěkná panoramatická a velmi přehledná mapa města (podobná ve větším slouží jako tabule k orientaci při vstupu do města). Je k mání za čtyřicet korun, číšník se ovšem tváří dost překvapeně a hezkou chvilku pátrá, kde je vlastně mají. "Jsem tady už rok a jste první, kdo ji chce." Hrad, kde byl vězněm Karel IV. Strohý, kamenný středověký hrad je jasnou dominantou města. Obývá nejvyšší část skály nad Ohří a bude první, co uvidíte při příjezdu, kdy se před vámi začne Loket objevovat uprostřed zalesněného údolí. Původně se myslelo, že hrad vznikl za Přemysla Otakara I. Cenná románská rotunda ale napovídá, že byl postaven o něco dřív: někdy ve třetí čtvrtině 12. století. Později se hrad stal hraniční pevností, kolem vedla obchodní stezka z Norimberku do Prahy. S osidlováním pustých koutů českých zemí se začalo rozvíjet i město pod hradem. Největší slávu přinesl Lokti Karel IV. Nejdřív tu pobýval už jako dítě. A přestože jednou jej tu Jan Lucemburský nechal na dva měsíce uvěznit spolu s Eliškou Přemyslovnou, vzpomínky asi neměl nejhorší. Už coby panovník zařadil Loket na seznam měst, která musí stůj co stůj zůstat pod nadvládou Koruny české. Nebýt Lokte, nebyly by možná ani Karlovy Vary. Tedy alespoň podle jedné z legend. Vypráví se, že Karel IV. si vyjel na lov do okolních hlubokých lesů a narazil na horké prameny. Nechal založit město Horké Lázně u Lokte, pozdější Karlovy Vary. Velkou váhu přikládal Lokti i Karlův syn Václav IV. Nechal hrad důkladně opravit a výsledná podoba vlastně zůstala do dnešních dob. Zato jeho bratr Zikmund se opět projevil jako liška ryšavá. V čase bojů s husity dal hrad i celé panství do zástavy. Koncem 16. století získalo hrad i panství do vlastnictví město. Sedmnácté století se tady nelišilo od zbytku velké části Evropy. Třicetiletá válka a s ní bída, útrapy a cesta do pekel. Úpadek se zastavil až počátkem století dalšího. Jazýček vah se ale vychýlil ve prospěch Lokte coby města, hrad už nebyl tak strategicky důležitý. Začátkem 19. století se z poměrně zchátralé pevnosti stalo dokonce rakouské vězení. Na hradě, kam už desátý rok opět mohou turisté, lze vidět expozice stavebního vývoje a archeologie, historické zbraně, torzo románské rotundy, vězeňské kobky, věž s vyhlídkou. Jedna z expozic je věnována také historickému porcelánu. Jeho výroba hrála v Lokti důležitou roli. Protože zdejší porcelán sloužil i coby lázeňské pohárky v Karlových Varech, stojí za zmínku, že tamní pitnou léčbu zavedl v 16. století loketský rodák dr. Payer. Století minulé bylo pak ve znamení dalšího úpadku. Dvě války a komunismus, to nebyla dobrá kombinace. Byli vyhnáni němečtí obyvatelé a pak desetiletí chátral hrad i celý Loket. Teprve v roce 1992 získalo hrad do držení opět město a začal se rekonstruovat. A rozkvetlo i město. Fasády domů i střechy tu září novotou, o kus dál se zase opravuje. Vědomi si krásy svého města, předělali místní spoustu domů na rodinné penziónky a otevřeli dostatek restaurací a půvabných hospůdek. Přímo pod hradem je další výrazná stavba: červenobílá se zelenkavou střechou. Barokní kostel sv. Václava pochází z roku 1734, kdy nahradil někdejší vyhořelý gotický svatostánek. V interiéru stojí za povšimnutí zvláště hlavní oltář od Petra Brandla. Boční oltáře obsahují dvě sochy z kostela původního - ukřižovaného Krista a Madonu s dítětem. Hlavním prostorem Lokte je podlouhlé náměstí táhnoucí se celým centrem a přecházející k oběma přístupovým cestám do města. Jmenuje se T. G. Masaryka. Jeho středobodem je sloup Nejsvětější Trojice z roku 1719. Radní tehdy bohatého města vydali na jeho stavbu 104 tisíce zlatých. Půdorys sloupu si pohrává s motivem trojúhelníku, který symbolizuje křesťanskou trojjedinost. Vrchol sloupu patří svaté trojici, níže archandělé, dole pak šest světců: Václav, Florián, Šebestián, Jan Křtitel, Jan Nepomucký a Panna Marie. Z jižní strany náměstí vystupuje vysoko nad střechy okolních domů mohutná věž radnice - památka na raně barokní architekturu z konce 17. století. Zadní trakt kdysi sloužil coby městské vězení, za tímto účelem tu byly sklepní kobky. Dnes má radnice několik funkcí: V prvním a druhém patře sídlí městský úřad, ve třetím hudební škola. Přízemí patří galerii výtvarného umění a muzeu knižní vazby (viz Kam do muzea). Na východním konci města střeží vstup do Lokte (kdysi tu byl jediný přístup do města) hranolová věž, které se říká Černá. Proč, to se vlastně ani neví. Její vrchol slouží coby zajímavá vyhlídka na historické centrum, dole je pak restaurace a vinotéka. Když ze starého města vyjdete, po pravé straně stojí kaple sv. Anny. Barokní kaplička vznikla jako poděkování za přímluvu patronky, že v roce 1742 francouzská vojska zapletená do války o rakouské dědictví město ušetřila oblíbené zábavy: drancování. Pozornosti by určitě neměla uniknout klasická ukázka hrázděných domů v Pivovarské ulici (na cestě k hradu). Město, které si oblíbil Goethe Data 1807, 1808, 1810, 1811, 1813, 1819 a 1823 mají pro město nesmírný význam. Zpětně ještě mnohem větší, než si možná tenkrát místní uvědomovali. V těchto letech Loket navštívil německý básník Johan Wolfgang Goethe. A spolu s hradem je právě slavný muž nosným pilířem, o který se prezentace města opírá. Město navštívil krátce, ale celkem desetkrát. Poslední pobyt nese datum 28. srpna 1823. Goethe měl právě narozeniny, bylo mu 74 let. Na Schwarzenberské terase s výhledem na tok Ohře se konal slavnostní oběd. V Goethově společnosti nechyběla ani jeho tajná láska, devatenáctiletá Ulrika von Levetzow. Starý pán dokonce jednou požádal o její ruku. Nedostal ji. A tak aspoň napsal Elegie z Mariánských Lázní, kde si vylil srdce. Slavného básníka a jeho návštěvy Lokte připomíná pamětní deska v češtině a němčině na fasádě hotelu Bílý kůň, výrazné zelenožluté budovy uprostřed třídy T. G. Masaryka. Jižní stranu města obklopuje pás městských hradeb, které jsou velmi hezky zrekonstruované i se čtyřmi baštami. Dole budete mít zelený pás, pak řeku a pak už naproti vám se budou zdvihat lesnaté kopce. Při romantické procházce po opevnění projdete kolem oné narozeninové terasy. Uvidíte Robičskou věž, která byla součástí fortifikačního systému, projdete si "ztracené uličky" a vyjdete u mostu. Město, které přitahuje umění Svého času byl Loket po Praze snad nejmalovanějším městem v Čechách. Malíř Morstadt se sem dokonce přestěhoval. Z někdejší romantické zábavy se před pár lety stala tradice a pořádá se tu pravidelné mezinárodní malířské sympozium. V sezóně je možné podniknout krátkou vyhlídkovou plavbu po řece Ohři na malé motorové loďce a dívat se vzhůru na město a vypínající se hrad na skále. Odjíždí se každou půlhodinu zpod přístupového mostu mezi dvanáctou až šestou večer za 25 korun. Přírodní amfiteátr na protějším břehu Ohře v létě často hostí koncerty či divadelní vystoupení a láká diváky z celého regionu. Letos se tady tak zastavila třeba i skupina Olympic. Amfiteátr byl slavnostně otevřen v roce 1949 Rusalkou v provedení pražského Národního divadla. Loket určitě stojí za návštěvu. Vždyť i již zmíněný Goethe o něm napsal v jednom z dopisů: "Dnes jsme byli v Lokti, který je nade všechen popis překrásně položen a lze jej ze všech stran obdivovat jako krajinářské umělecké dílo." ADÉLA POLÁKOVÁ (IN) |
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
