| Makedonie je země, která vinou politiky dodnes musí na mezinárodní scéně používat trošku potupný název Bývalá jugoslávská republika Makedonie (F.Y.R.M.). Turisté Makedonii zatím nějak míjejí. Dost nespravedlivě a ke své vlastní škodě. Pravda, chybí tu moře. Ale zato má desítky dvoutisícových hor, úchvatná jezera i množství památek. Pokud někdo přece jen „sebere odvahu“ (řečeno s velkou nadsázkou, neboť Makedonie není žádná džungle plná nástrah a nebezpečí) a vypraví se sem, neměl by rozhodně vynechat Ohridské jezero. Je to svět přírody, jejíž krása bere dech i těm nejprotřelejším cestovatelům. Svět tajemných byzantských klášterů, kde omamně voní kadidlo, plápolají dlouhé štíhlé svíčky a ze stěn shlížejí zlatem nešetřící ikony. Svět, kde nablýskaný mercedes míjí pasoucí se oslíky. Svět, kde vedle antického amfiteátru stojí dům se satelitním talířem. Svět, kde se dávná historie střetává s moderní dobou. Jezero na pomezí dvou zemí Ohridské jezero (tektonického původu; rozkládá se na ploše 358 km2) sdílí Makedonie společně s Albánií. Makedonské je ze dvou třetin, je tu přístupnější a také krásnější. Vzniklo před pěti, možná dokonce deseti milióny let. Je tak nejstarším jezerem v Evropě a jedním z nejstarších na světě. Hloubkou 289 metrů drží další primát: je nejhlubší na celém Balkáně (a sedmé v Evropě). Jeho hladina leží bez kousku sedm set metrů nad mořem. Ohridské jezero má nádhernou polohu. Ze západu i z východu ho obklopují hory – Mokra Planina (1589 m) a Jablanica (1945 m) na albánské a hřeben Galičica (2255 m) na makedonské straně, sever a jih přechází v údolí. Po většinu času jsou modrozelené vody tohoto přírodního skvostu klidné jako hladina rybníka, ale když přijde bouře, vzedmou se vlny, které člověka zmáčí jako divoký mořský příboj. Vzdělanost z Ohridu Lidé žili na březích Ohridského jezera odjakživa. Archeologové hovoří už o neolitu, tedy nějakých šest tisíc let před Kristem. Později tu blízcí příbuzní Illyrů založili osadu Lychnidos. Uprostřed 4. století před naším letopočtem je přemohl Filip II. Makedonský. Ale už o dvě stě let později dobyli oblast Římané a vedli tudy obchodní cestu Via Egnatia spojující Jaderské moře s Egejským. Koncem třetího století našeho věku sem začalo pronikat křesťanství. V 6. století, kdy byl Lychnidos součástí Byzantské říše, začali Slované překračovat Dunaj a pronikat hluboko do nitra Balkánu. Tady se usadil slovanský kmen zvaný Brsjaci. A Slované také dali městu nové jméno – Ohrid (správně vyslovované Ochrid). Poprvé je o něm zmínka koncem 9. století a prý pochází ze slov „vo hrid“, což není nic jiného než popis polohy města, ta dvě slova totiž znamenala „na kopci“. Snímek: Adéla Poláková Těžko říct, jak by se Ohrid vyvíjel dál, nebýt Moravy: Když byla na Velké Moravě zakázána slovanská liturgie, již přinesli Cyril s Metodějem, zbylí věrozvěsti byli vyhnáni. Dva nejznámější učedníci slavných bratrů Klement a Naum došli v rozmezí čtrnácti let až k břehům Ohridského jezera. S jejich příchodem se z Ohridu na přelomu 9. a 10. století stalo hlavní centrum slovanské kultury a vzdělanosti. Při Klementově klášteře vznikla první ohridská literární škola. Vyšlo z ní na tři a půl tisíce žáků, kteří šířili vzdělanost po východní Evropě, nejdál dokonce až v Kyjevě. Město Ohrid, památka UNESCO Dá-li se jezero nazvat makedonským klenotem, pak město Ohrid je zářivým drahokamem tohoto šperku. Dva tisíce a čtyři sta let posazené na kopci, který spadá přímo do jezerních vod. V hradbách uzavřené, s křivolakými uličkami šplhajícími vzhůru, kamennou dlažbou z kočičích hlav tak nepravidelnou, že je pomalu umění nezvrtnout si kotník. S červenými střechami starých domků, které zaplňují každý prostor od vrcholku až po vodní břehy. S rybářskými bárkami, co každé ráno vyjíždějí, aby odpoledne přivezly tučný úlovek. Z vrcholu kopce shlíží mohutná pevnost, níže pak pravoslavné kláštery. UNESCO si nemohlo nevšimnout Ohridu a jeho jezera: už v roce 1980 je zařadilo na seznam světového dědictví. Dominantou města je právě obrovská pevnost cara Samuela, jejíž součástí jsou tři kilometry hradeb a strážních věží. Výhled z hradebních ochozů je náramný: dole leží městečko, před vámi se táhne do dálky jezero a všude kolem hory. Koncem 10. století nechal pevnost vystavět Samuel, který spolu s bratry a otcem povstal proti bulharské nadvládě. Samuel vytvořil z Makedonie centrum celé říše, Ohrid se dokonce na čas stal hlavním městem. V roce 1014 porazili Samuela byzantští vojáci, zajali 14 tisíc jeho mužů a všechny je oslepili. Každý stý „vyvázl“ s jedním okem. Krutá událost jako by předznamenala osud Makedonie na dalších tisíc let, kdy si ji velmoci přehazovaly jako kus hadru. Jak oslábl politický vliv, zesílila role církve. Výsledky jsou v Ohridu vidět za každým rohem. Kostely a amfiteátr Nejfotogeničtější kostelík stojí trochu stranou města na strmém skalním útesu spadajícím přímo do jezera poblíž starých rybářských domečků. Sveti Jovan Bogoslov Kaneo je ze 13. století a jeho architektura kombinuje byzantské a arménské prvky. Krásná poloha mu zajistila i významnou roli v nejznámějším a vynikajícím makedonském filmu Před deštěm. Pár set metrů v kopci nad ním je uprostřed parku nejstarší ohridský kostel Sveti Pantelejmon. Nedávno prošel důkladnou renovací (prakticky byl znovu postaven), a tak září novotou. Během nadvlády Osmanské říše se z něj stala mešita. Loni v srpnu byl kostel slavnostně vysvěcen, po 530 letech se sem vrátily ostatky sv. Klementa. Právě tady stála ona slavná ohridská škola. Jen o kousek dál, směrem k pevnosti, objevili archeologové před čtyřiceti lety raně křesťanskou baziliku. Bohatá mozaiková výzdoba z 5. století napovídá, že tady sídlilo lychnidoské biskupství. Vrátit se v čase ještě o několik set roků, znamená vydat se opět k městu. Pod hradbami pevnosti poblíž horní brány tu stojí antický amfiteátr starý zhruba dva tisíce let. Mezi odborníky se postaral o opravdovou senzaci, když zjistili, že na jednotlivých sedadlech v hledišti jsou vyrytá jména. Zkrátka, už tehdy se podle všeho chodilo do divadla na abonentky. Snímek: Adéla Poláková Ujdete dalších pár desítek metrů a další kostel, tentokrát zasvěcený přímo sv. Klementovi z konce 13. století. Na rozdíl od ostatních se nestal v osmanských dobách mešitou, naopak, byl katedrálním kostelem ohridského arcibiskupství. Stavba na půdorysu kříže umně spojuje cihly a travertin. Interiér je pak bohatě zdobený freskami s biblickými výjevy. Nástěnné malby v kostele sv. Klementa představují rovněž novou kapitolu středověkého malířství a první známé práce významných malířů fresek Michaela a Eutychia. Součástí komplexu je i Galerie ikon (viz Kam do muzea). Posledním z významných ohridských kostelů je Sv. Sofija v centru města poblíž jezera. Vznikl na základech raně křesťanské baziliky. Přestavěn a vyzdoben freskami byl v polovině 11. století, čímž se spolu se stejnojmenným kyjevským kostelem řadí k unikátním památkám v Evropě. Nejstarší a nejlépe zachovalé fresky se nacházejí kolem hlavního oltáře. Chrám postavený ve tvaru písmene T v historii dosti utrpěl – nejdřív jej Turci přeměnili na mešitu (za pozornost stojí neobvyklá kazatelna, islámský mimbar) a pak se dokonce na nějakou dobu stal skladištěm. Křesťanské poslání začal opět plnit až v roce 1912. Sv. Naum, už jen kousek od Albánie Jako maják na konci světa působí poslední makedonská výspa u Ohridského jezera. Skutečně pár metrů od hranice s Albánií, 29 km jižně od Ohridu, se nalézá impozantní kostel a klášter Sv. Naum. Stojí na malém kopci přímo nad hladinou jezera, a je tak velmi oblíbeným terčem fotografických objektivů. V sezóně sice patří k populárním výletním cílům, ale už v září můžete mít štěstí a být tu úplně sami. Nikým nerušeni poslouchat skřekot pestrobarevných pávů, kteří si pyšně vykračují po kostelních střechách, obdivovat mystický interiér a také ochutnat rakiji, kterou vám možná nalije některý z mnichů s vousy jen o něco kratšími než jejich dlouhá černá roucha. Původní kostel postavil v roce 900 legendární sv. Naum a o deset let později tu byl i pohřben. Kostel zničili Turci, současný svatostánek se začal stavět v 16. století. Většinu fresek, až na pár o pár set let starších výjimek, má ovšem na svědomí až albánský mistr Trpo, který se jim věnoval šest let počínaje rokem 1800. Jednou z nejznámějších nástěnných maleb je „Nanebevzetí sv. Nauma“ v kapli nad světcovou hrobkou, zobrazující Cyrila a Metoděje s jejich učedníky. Naum je ten první zleva, sv. Klement druhý. Říká se, že se z Naumova hrobu čas od času ozývá nepravidelné bušení. Prý je to bijící světcovo srdce. V části kláštera je dnes luxusní hotel a restaurace. Z Ohridu sem jezdí několik autobusů denně, v letní sezóně i dvakrát více. Nezapomenutelnou ovšem může být plavba lodí po stejné trase. Hlavní město poezie, Struga Naprostým protikladem Ohridu je Struga, město vzdálené patnáct kilometrů. Je to především letovisko s mnoha hotely, promenádami, obchody a restauracemi, kde tráví teplé letní dny makedonští turisté. Moderní vzhled ovšem klame, místní historie se prolíná s ohridskou a rovněž pamatuje dobu neolitu. Za Římanů nesla Struga jméno Enhalon – úhoř. A mělo svou logiku: úhoři z Ohridského jezera začínali právě tady svou pouť, která končila až v Sargasovém moři. Slovo Struga je slovanského původu a znamená „loviště“. Do makedonské historie se ovšem město mnohem více zapsalo v 19. století. V období, kdy slovanští Makedonci začínali prožívat své národní obrození. Narodili se tu význační básníci a vzdělanci, bratři Dimitrij a Konstantin Miladinovové. Již přes čtyřicet let se na jejich počest pořádá každoročně festival poezie, kam přijíždějí básníci z mnoha zemí. Struga tak poměrně rychle získala novodobé přízvisko: hlavní město poezie. Zkrátka, Ohridské jezero je nádherné místo. Kdyby bylo ve střední nebo západní Evropě, už by dávno bylo turistickou záležitostí číslo jedna. Takhle si na své „zahraniční“ objevování musí ještě nějaký čas počkat. Ale snad je to i dobře. Tomu, kdo sem alespoň na chvíli zavítá, už možná ani nepřijde nadnesený slogan města Ohridu. Ten láká slovy: Kam i andělé jezdí na prázdniny… ADÉLA POLÁKOVÁ |
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
