Až za osm let v dubnu pohlédnou Evropané k nebi, uvidí zvláštní hvězdu. Jasná bude jako ty v souhvězdí Malého vozu, jenže se bude pohybovat rychlostí kolem 30 kilometrů za vteřinu. Za jednu minutu tak na nebi urazí vzdálenost odpovídající zhruba průměru měsíčního úplňku pozorovaného ze Země. Půjde o planetku s temným jménem Apophis po egyptském bohu chaosu a přiblíží se k Zemi na desetkrát kratší vzdálenost, než je od ní vzdálený Měsíc. Bude dokonce blíže než některé pozemské satelity. Právě proti takovým asteroidům vyvíjí obranné systémy Číňané nebo Američané.

Planetka Apophis minimálně o velikosti Eiffelovy věže vzbudila pozdvižení mezi vědci a následně v médiích před 17 lety, když experti spočítali, že pravděpodobnost nárazu v roce 2029 je 2,2 procenta, což je na podobné jevy nebývale vysoké číslo. Navíc některé výpočty ukazovaly, že při průletu planetky v onom roce by Země mohla upravit svou gravitací její dráhu tak, že by při návratu v roce 2036 naši planetu pravděpodobně zasáhla. Síla exploze při nárazu by odpovídala výbuchu desítek tisíc atomových bomb, jaké byly svrženy na Hirošimu.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na týden zdarma předplatitelem HN+ i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN+ na týden zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN+ na týden zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Naštěstí pozdější zpřesňující výpočty na základě nových dat pravděpodobnost snižovaly, až nakonec byla Apophis letos v březnu vyškrtnuta ze seznamu potenciálně nebezpečných asteroidů. Za osm let se tak lidem naskytne jen historický zážitek – podle vědců jde o jeden z nejbližších průletů planetek v lidských dějinách. Podobnou uklidňující zprávu zatím nelze říct o ještě větší planetce Benu, pojmenované po egyptském posvátném ptákovi. Benu by se měla v roce 2060 přiblížit na vzdálenost 750 tisíc kilometrů, což je přibližně dvojnásobek distance Měsíce od Země.

Také tato planetka bude při průletu ovlivněna gravitací Země a až se v roce 2135 vrátí, může se k Zemi přiblížit až na 100 tisíc kilometrů. Pravděpodobnost dopadu v letech 2175 až 2199 činí už 1 : 2700, což není vůbec málo. Zvlášť vzhledem k tomu, jaké škody by potenciálně napáchala. K planetce se proto v roce 2016 vydala speciální sonda OSIRIS‑REx, jejímž primárním úkolem bylo jednak sesbírat o půlkilometrovém objektu informace a jednak získat vzorky z jeho povrchu a dopravit je zpět na Zemi. To se podařilo minulý rok a nyní je materiál už na cestě.

Jen tak trochu pošťouchnout…

Problém s asteroidy je, že není nijak snadné předvídat jejich dráhu. Pouhé gravitační zákony nestačí, na planetky má vliv také sluneční záření. To planetku tím, jak do ní naráží fotony, postrkuje. Navíc zde působí i takzvaný Jarkovského efekt. Právě změření tohoto efektu u Apophis umožnilo vědcům s jistotou říct, že Zemi nezasáhne.

Jak efekt funguje? Když dopadají na povrch planetky paprsky, zahřívají jej a tím se část tepla na povrchu akumuluje. Planetky ovšem rotují, takže povrch s nashromážděným teplem se časem od Slunce odvrátí a začne chladnout. Tedy vydávat záření. A protože platí zákon akce a reakce, unikající záření působí jako drobná síla, jež ovlivňuje pohyb planetky, a tedy i její dráhu. Jarkovského efekt se odvíjí od složení tělesa. A právě to měl v případě planetky Benu za úkol zjistit OSIRIS‑REx.

To, že by oba asteroidy, Apophis i Benu, dokázaly zdevastovat území o rozloze Německa, vyburcovalo americkou i čínskou vládu k vývoji systémů, jež by Zemi proti nim ochránily. Čínští vědci v červenci představili plán, ve kterém uvažují o tom, že by dráhu asteroidů ovlivnili s pomocí raket Dlouhý pochod 5. Podle jejich propočtů by 23 těchto raket do planetky narazilo a posunulo by její dráhu o více než devět tisíc kilometrů. Ačkoliv rakety s palivem váží tisíce tun, do asteroidu by narazily jednotky tun.  

„Čínská úvaha o dvaceti raketách je podle mě z hlediska reálného snažení spíše politická proklamace. Čína se sice účastní diskusí v rámci poradní skupiny pro plánování misí planetární obrany při OSN, kde se metody odklonu léta diskutují, ale výrazně aktivní v ní nejsou," vyjadřuje své pochyby Nikola Schmidt, vedoucí Centra governance nových technologií.

Podobný princip pošťouchnutí vesmírného tělesa nicméně možná už letos nebo nejpozději příští rok naostro vyzkouší Američané ve spolupráci s Evropany. Cílem jejich mise DART je planetka Didymos o průměru 780 metrů a její měsíc Dimorphos o průměru 160 metrů. K němu vyšlou sondu o váze půl tuny, která do Dimorphu narazí rychlostí 6,6 kilometru za sekundu. Vědci počítají s tím, že by náraz měl zpomalit oběh měsíce kolem planetky z 11,9 na 11,8 hodiny, což povede k tomu, že se k planetce přiblíží.

Pět let po dopadu má planetku s jejím měsícem navštívit evropská sonda HERA, jejímž úkolem je přesně změřit účinky intervence na orbitu malého měsíce asteroidu. "Misi realizuje Evropská vesmírná agentura a až ona změří na místě v podstatě všechny důsledky nárazu a přesné vychýlení malého měsíce z orbity," uvádí Schmidt. Také upozorňuje, že do mise jsou zapojena i česká vědecká pracoviště, konkrétně například Astronomický ústav Akademie věd ČR.

Změna nebude u první mise svého druhu nijak zásadní, nicméně poskytne vědcům vodítko, jestli jsou čínské nebo americké obranné plány vůbec reálně proveditelné.

… a nejdřív ho trochu ohřát

Sám zásah planetky je podstatně složitější, než by se mohlo zdát. Náraz je závislý na složení, velikosti, váze nebo rotaci tělesa. Na planetku Benu jsou kromě Číňanů zaměření i Američané a jejich plán nazvaný HAMMER. Počítá s odkloněním dráhy planetky stejným způsobem: pomocí nárazu. Američané na to chtějí použít 30 až 50 devítimetrových raket. Na rozdíl od Číňanů ale jejich plán zahrnuje v případě nouze možnost nasazení nukleárních hlavic.

"Jaderná verze je hodně prosazovaná inženýrem letové dynamiky při NASA Brentem Barbeem, jehož hlas je v komunitě dost silný, například u lidí pracujících v amerických jaderných zařízeních typu Los Alamos. Světová komunita řešící planetární obranu si je ale rizik užití jaderné technologie ve světle globální bezpečnosti dobře vědoma, proto se jedná o okrajový koncept," upozorňuje Schmidt.

Bez dobré znalosti cíle jsou nukleární střely rizikové. Při výbuchu může dojít k tomu, že se těleso sice rozpadne, nicméně gravitace jednotlivé od sebe odstřelené části zase spojí a efekt bude nulový. „Jaderná metoda je praktická za předpokladu, že nemáte čas na plánování a potřebujete větší energii na odklon asteroidu z jeho kolizní dráhy," říká Schmidt.

Vědci se ale nesoustředí v návrzích řešení pouze na hrubou sílu nárazů.  Zabývají se například využitím laserů. Sonda by se k objektu přiblížila a koncentrovaným paprskem by na povrchu vytvořila teplotu, při níž by se začal asteroid vypařovat. A vypařující se materiál by zároveň tlačil asteroid opačným směrem, podobně jako motorem produkované plyny tlačí raketu. Případně by mohlo být možné využít laser ke zpomalení rotace tělesa a jeho přípravu pro následný náraz ať již amerických, nebo čínských raket.

Všechny zmíněné metody mají však jeden zásadní předpoklad, a to že se podaří blížící se asteroidy vůbec zaměřit. U velkých, jako je Apophis nebo Benu, to vědci dokážou, v detekování těch menších, do průměru zhruba 100 metrů, ale pořád nebezpečných už tak úspěšní nejsou. Asteroidy totiž odrážejí jen kolem 15 procent světla. Zda je lidské teleskopy zachytí, záleží na tom, jak jsou postavené vůči Slunci. Ty menší se tak mohou přiblížit zcela nenápadně jako známý Čeljabinský meteor, který v roce 2013 explodoval nad Ruskem. Jeho odhadovaná velikost činila 20 metrů. Tlaková vlna vysklila okna do 100 kilometrů od výbuchu a zranila na 1500 lidí. Uvolněná energie odpovídala síle 30 bomb svržených na Hirošimu.