Soukromý hrad Střekov se tyčí na skalním ostrohu a ze spodního nádvoří nabízí nádherný, "letecký pohled" na Masarykovo zdymadlo. Není divu, že se zdymadlo stalo technickou památkou. Nejen pohled ze střekovského "nadhledu", ale i prohlídka zblízka ukáže, že si ochranu zaslouží. Není těžké se dostat až k vratům zdymadla, přímo přes stavbu totiž vede turistická značka. Z bezprostřední blízkosti tak můžete sledovat propouštění nákladních člunů či výletních lodí. Tedy pokud to stav vody dovolí.
V současnosti se na Masarykově zdymadle stále dá uměle navýšit hladina. Při nízkém stavu vody mají lodě, jež propluly směrem k německé hranici, problém. Neprůjezdnost může trvat i několik měsíců. To lodní dopravu oproti jiným dopravcům prudce znevýhodňuje. Masarykovo zdymadlo zatím pořád zůstává posledním místem, kde lodě na českém území proplouvají skrz lidmi stvořené technické dílo.
Z bezpečnostních důvodů není povolen přístup do vodní elektrárny. V ní jsou instalovány tři Kaplanovy turbíny o celkovém výkonu 19,5 MW. "V letech 1924-36 byl postupně vybudován jez, dvě plavební komory a vodní elektrárna. Celková délka stavby činí 263 metrů," píše se na informačních tabulích seznamujících návštěvníky s podrobnostmi stavby. Nechybí ani technické nákresy umožňující lepší představu o fungování zdymadla.
Restaurace už chybí
Asi deset minut chůze od zdymadla naleznete jiný, tentokrát přírodní unikát. Do obrovitého vějíře se nad železniční tratí z Lovosic do Děčína tyčí rozprostřené čedičové sloupy. Atypické, na pohled atraktivní uspořádání sloupů je dáno chladnutím žhavého magmatu v několika rovinách. Skála proto vzbudila zájem geologů i ochránců přírody. Výškový rozsah národní přírodní památky Vrkoč sahá od 138 do 240 metrů.
Podloží je tvořeno pískovcem, který lze krásně vidět při výstupu od vrkočského čedičového vějíře směrem k Vaňovskému vodopádu. Právě do pískovců se vylilo magmatické těleso a následně ztuhlo magma geology označené coby olivinický bazalt. Ten dnes tvoří nejen nádhernou vrkočskou skálu, ale i stupně Vaňovského vodopádu, ležícího o několik stovek metrů dál.
Naprostá většina turistů netuší, že pohled na Vaňovský vodopád (v zimě ledopád) od turistické značky odhaluje jen část celku. Nad spodním stupněm o výšce 12 metrů je ještě jeden, osmimetrový. Ale ten není zespoda vidět, a tak zůstává zrakům veřejnosti skryt. Bohužel už vzaly za své časy, kdy byla u vodopádu výletní restaurace.
Pohled pro bohy
Jeden z nejkrásnějších výhledů na Labe, které mohutným meandrem obtéká čedičový vrch Deblík, se nabízí od kostela svaté Barbory. Místní ho znají jako "dubický kostelík", takže je jasné, kde se nachází. Je potřeba se ptát na obec Dubice, jejíž historie se píše od počátku 13. století. V roce 1579 přibyl na maličkém náměstíčku luteránský kostelík. Ten už ale obdivovat nelze, neboť byl pobořen a později několikrát přestavován. Současná podoba pochází z roku 1820, vnitřní vybavení je pozdně gotické a barokní.
Vyhlídka vysoko nad hladinou řeky stojí za to. Navíc se v závislosti na počasí často mění. V době inverzí zůstává řeka skryta v mlhách, zatímco u kostelíku první ranní paprsky začínají rozehřívat zvědavé návštěvníky.
Jindy zapadající sluníčko ostře vykreslí kontury kopců, neboť výhled je situován na východ. Často se tu potkávají fotografové čekající na to správné světlo. Mají situaci usnadněnou tím, že až na místo se lze dostat autem, navíc k vyhlídce vede turistická značka. Najdou tu i nový penzion a restauraci.
Návštěvník bezprostředního okolí Ústí nad Labem snad alespoň na chvíli zapomene na nehezkou severočeskou image a podlehne kouzlu zdejší krajiny. Jak si povzdechl jeden z návštěvníků labského regionu u sklenky žernoseckého vína: "Je tu krásně. Už jen chybí, aby tady nebyli lidi."
JAK SE TAM DOSTAT
VLAKEM
Ústí nad Labem je železničním uzlem, rychlík z Prahy sem jede 1 hod. a 11 minut.
KDE SE UBYTOVAT
PENZION U SV. BARBORY
Nově zrekonstruovaný penzion v obci Dubice, má kapacitu 14 lůžek. Za dvoulůžkový pokoj tu zaplatíte 450 Kč, najdete tu i restauraci.
www.penzion-dubicky.cz
KAM NA JÍDLO
KOVÁRNA
Přímo na střekovském hradě najdete hradní restauraci Kovárna - na rozdíl od hradu je otevřená celoročně. Ceny jídel začínají na 120 korunách, poměrně široká je i nabídka francouzských vín. Otevřeno je denně od 11 do 22 hod, v neděli a pondělí pak do 20 hodin.
